Obsah stránky

Chemie se zaměřením na vzdělávání

Studující do 2020

Základní charakteristika

Bakalářské studium Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání je nabízeno v dvouoborové variantě v prezenční formě.

Bakalářské studium studijního programu Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání připravuje vysokoškolsky vzdělané odborníky pro široké uplatnění v profesích vázaných na tělovýchovné a sportovní volnočasové aktivity dětí, mládeže i dospělých, na práci v institucích, které s těmito aktivitami souvisejí. Obor neposkytuje kvalifikaci pro práci učitele na jakémkoli stupni školy, avšak je koncipován jako předstupeň navazujícího magisterského studia Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy a střední školy. Oborová příprava pro práci v tělesné výchově a sportu je založena na předmětech všeobecného univerzitního základu, včetně složky pedagogicko-psychologické, na skupině biomedicinských disciplín, dále antropomotoriky, kineziologie, historie a současnost tělesné kultury, sportovního tréninku, psychologie a sociologie tělesné výchovy a sportu a dalších. Pohybové dovednosti, didaktické, metodické a organizační vybavení získávají studenti ve sportovních disciplínách, jako je atletika, gymnastika, plavání, sportovní hry, outdoorové aktivity, lyžování, bruslení a lední hokej, sporty a pobyt v přírodě, ve zdravotní a aplikované tělesné výchově, sportovních masážích a regeneraci aj. Vzdělávání se realizuje v podobě průběžné semestrální výuky či formou internátních kurzů. Absolvování uvedených disciplín zakládá základní stupeň trenérské nebo cvičitelské kvalifikace. Skupina povinně volitelných předmětů vytváří nadstavbu, z níž si student vybírá disciplíny dle svého zájmu a předpokládané budoucí profesní orientace. Student je souběžně vzděláván ve druhém aprobačním oboru, jehož výběr je variabilní. Absolvent má vytvořeny předpoklady k úspěšnému studiu navazujícího magisterského programu učitelství tělesné výchovy

Profil absolventa tohoto oboru odpovídá „obecnému“ profilu absolventa bakalářského studia specializace v pedagogice ve studijním oboru se zaměřením na vzdělávání na UK v Praze, Pedagogické fakultě. Absolvent tohoto studijního oboru má všechny předpoklady pro to, aby pokračoval v magisterském studiu Učitelství VVP pro ZŠ a SŠ (tělesná výchova) na UK v Praze, Pedagogické fakultě nebo na jiných vysokých školách.

Státní zkoušky

Zkouška se skládá z ústní části a z obhajoby bakalářské práce.

Písemná část zkoušky:

2. část SZZ: Obhajoba bakalářské práce

Ústní část zkoušky:

Zkouška se skládá z následujících oblastí:

Otázky k SZZ Bc.

Obecná a anorganická chemie

  1. Chemie a periodizace jejího vývoje. Prachemie, alchymie, iatrochemie, novodobá a moderní chemie. Klasifikace chemických disciplín.
  2. Základní chemické pojmy. Chemická nomenklatura.
  3. Vývoj představ o složení atomu, modely atomu, nuklidy, izotopy, radioaktivita.
  4. Elektronová konfigurace atomu, orbital, kvantová čísla, Pauliho princip, Výstavbový princip, Hundovo pravidlo, základní a excitovaný stav atomu.
  5. Základní představy o chemické vazbě: složení molekul, teorie VSEPR a teorie molekulových orbitalů.
  6. Chemická vazba kovalentní a iontová, polarita chemické vazby, vazebná energie a disociační energie vazby,
  7. Kovová vazba a slabé vazebné interakce.
  8. Kyseliny a báze; Acidobazické rovnováhy: protolytické reakce, teorie kyselin a zásad, autoprotolýza vody, iontový součin vody, definice pH, disociace v roztocích kyselin a zásad, hydrolýza, tlumivé roztoky
  9. Skupenské stavy látek. Základní charakteristiky plynného, kapalného a pevného skupenství.
  10. Termodynamika: termodynamická soustava, termodynamické veličiny, rovnováha a děj, termodynamické zákony
  11. Základy termochemie, termochemické zákony, reakční entalpie, slučovací entalpie, spalná entalpie.
  12. Reakční kinetika. Rychlost chemické reakce, rychlostní rovnice (Guldberg, Waage), Arrheniova rovnice, reakce podle reakčního mechanismu (izolované reakce 1. řádu, reakce následné, bočné, zvratné, řetězové), katalýza.
  13. Chemická rovnováha. Odvození rovnovážné konstanty, Le Chatelierův princip a jeho aplikace.
  14. Periodická soustava chemických prvků, vlastnosti chemických prvků a jejich sloučenin: periodický zákon, periodicita vlastností prvků – atomový poloměr, struktura elektronového obalu, elektronegativita, kovový charakter, ionizační energie, elektronová afinita, oxidační stavy a jejich stabilita.
  15. Oxidace a redukce, elektrochemická řada.
  16. Vodík a kyslík
  17. Halogeny: prvky, skupinová charakteristika, bezkyslíkaté sloučeniny
  18. Halogeny: oxidy, oxokyseliny a jejich soli
  19. Síra, Selen, Tellur: prvky, skupinová charakteristika, bezkyslíkaté sloučeniny
  20. Síra, Selen, Tellur: oxidy, oxokyseliny a jejich soli
  21. Prvky skupiny dusíku: prvky, skupinová charakteristika, bezkyslíkaté sloučeniny
  22. Prvky skupiny dusíku: oxidy, oxokyseliny a jejich soli
  23. Prvky skupiny uhlíku
  24. Prvky skupiny boru
  25. Kovy alkalických zemin
  26. Alkalické kovy
  27. Přehled běžných oxidačních stavů a jejich zabarvení pro následující prvky, příklady: Ti, V, Zn, Pd, Cd, Pt,  Hg, Ce, U
  28. Prvky skupiny chromu a mangan
  29. Triáda železa
  30. Prvky skupiny mědi

Organická chemie

  1. Předmět organické chemie, místo organické chemie v systému přírodních a chemických věd, charakter organických sloučenin.
  2. Atom uhlíku, hybridizace, vazby v organických sloučeninách, vaznost parametry chemické vazby, struktura a stereochemie molekul organických sloučenin.
  3. Vzorce a modely organických sloučenin, jiné způsoby znázornění struktury molekul organických sloučenin, izomerie v organické chemii.
  4. Klasifikace organických sloučenin, příklady, názvosloví v organické chemii, názvoslovné principy a jejich aplikace.
  5. Přehled základních typů organických reakcí, reakční mechanismy a metody jejich výzkumu, struktura a vlastnosti organických sloučenin, empirické rovnice v organické chemii.
  6. Důkazy a identifikace organických sloučenin, fyzikálně-chemické metody stanovení struktury organických molekul.
  7. Alkany, příprava, reakce, vliv struktury na reaktivitu alkanů, praktické aplikace, ekologie a toxikologie alkanů.
  8. Alkeny, příprava, reakce, vliv struktury na reaktivitu alkenů, praktické aplikace, ekologie a toxikologie alkenů.
  9. Alkyny, příprava, reakce, vliv struktury na reaktivitu alkynů, praktické aplikace, ekologie a toxikologie alkynů.
  10. Areny, příprava, reakce, vliv struktury na reaktivitu arenů, praktické aplikace, ekologie a toxikologie arenů.
  11. Halogenderiváty uhlovodíků, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu halogenderivátů, praktické aplikace, ekologie a toxikologie halogenderivátů.
  12. Alkoholy a fenoly, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu alkoholů a fenolů, průmyslové aplikace, toxikologie alkoholů a fenolů.
  13. Ethery, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu etherů, průmyslové aplikace, toxikologie etherů.
  14. Aldehydy a ketony, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu aldehydů a ketonů, průmyslové aplikace, toxikologie aldehydů a ketonů.
  15. Karboxylové kyseliny, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu karboxylových kyselin, praktické aplikace, toxikologie karboxylových kyselin.
  16. Substituční deriváty karboxylových kyselin, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu substitučních derivátů karboxylových kyselin, praktické aplikace, toxikologie substitučních derivátů karboxylových kyselin.
  17. Funkční deriváty karboxylových kyselin, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu funkčních derivátů karboxylových kyselin, praktické aplikace, toxikologie funkčních derivátů karboxylových kyselin.
  18. Funkční deriváty kyseliny uhličité, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu funkčních derivátů kyseliny uhličité, praktické aplikace, toxikologie funkčních derivátů kyseliny uhličité.
  19. Nitrosloučeniny, nitrososloučeniny, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu nitrosloučenin a nitrososloučenin, praktické aplikace, toxikologie nitrosloučenin a nitrososloučenin.
  20. Aminy, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu aminů, praktické aplikace, toxikologie aminů.
  21. Hydraziny, hydroxylaminy, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu hydrazinů a hydroxylaminů, praktické aplikace, toxikologie hydrazinů a hydroxylaminů.
  22. Diazoniové soli, azosloučeniny, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu diazoniových solí a azosloučenin, praktické aplikace, toxikologie diazoniových solí a azosloučenin.
  23. Organické sloučeniny síry, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu, organických sloučenin síry, praktické aplikace, toxikologie organických sloučenin síry.
  24. Organické sloučeniny fosforu a křemíku, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu, organických sloučenin fosforu a křemíku, praktické aplikace, toxikologie organických sloučenin fosforu a křemíku.
  25. Organokovové sloučeniny, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu organokovových sloučenin, praktické aplikace, toxikologie organokovových sloučenin.
  26. Heterocyklické sloučeniny a jejich charakteristika, klasifikace heterocyklických sloučenin, příklady, heterocyklické sloučeniny v systému organických sloučenin, názvosloví heterocyklických sloučenin.
  27. Heterocyklické sloučeniny kyslíku a síry, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu heterocyklických sloučenin kyslíku a síry, praktické aplikace, toxikologie heterocyklických sloučenin kyslíku a síry.
  28. Heterocyklické sloučeniny dusíku, příprava a reakce, vliv struktury na reaktivitu heterocyklických sloučenin dusíku, praktické aplikace, toxikologie heterocyklických sloučenin dusíku.

Analytická chemie

  1. Obecný postup analýzy; základní analytické operace; analýza kvalitativní a kvantitativní; instrumentální analýza.
  2. Základní postupy anorganické a organické kvalitativní analýzy.
  3. Vážková analýza; odměrná analýza.
  4. Titrace acidobazické, komplexometrické, srážecí a redoxní – princip metod, průběh titrační křivky; indikátory, příklady stanovení.
  5. Elektrochemické analytické metody: elektrodový potenciál a jeho měření, typy elektrod (1. druhu, 2. druhu, redoxní, membránové), měření pH.
  6. Elektrochemické analytické metody: potenciometrie, polarografie, voltametrie, coulometrie, elektrogravimetrie, konduktometrie (princip a příklady stanovení).
  7. Separační analytické metody (srážení, filtrace, centrifugace, dialýza, ultrafiltrace extrakce); princip a rozdělení chromatografických metod.
  8. Chromatografie planární a chromatografie na kolonách; HPLC.
  9. Kapalinová chromatografie: rozdělovací, adsorpční, ionexová, gelová permeační, afinitní – princip a příklady použití metod.
  10. Plynová chromatografie – princip, příklady použití, detektory včetně hmotnostní spektroskopie.
  11. Spektrální analytické metody: elektromagnetické spektrum; princip absorpční a emisní spektroskopie; princip molekulové a atomové spektroskopie.
  12. 12. Spektrální analytické metody: UV–VIS spektrofotometrie; infračervená spektroskopie; fluorescence; atomová emisní a absorpční spektroskopie.

Biochemie

  1. Živé systémy, jejich složení a organizace, eukaryotní a prokaryotní buňky, rostlinné a živočišné buňky. Vitaminy.
  2. Aminokyseliny, peptidy, proteiny – struktura, nábojové vlastnosti, rozdělení AMK podle vlastností, funkce.
  3. Enzymy – základní vlastnosti, klasifikace, kofaktory, reakční kinetika, regulace enzymové aktivity.
  4. Nukleotidy a nukleové kyseliny – struktura, replikace, transkripce, translace.
  5. Sacharidy – struktura, funkce, vlastnosti, metabolismus (pentózový cyklus, glykolýza, glukoneogeneze).
  6. Lipidy – funkce, vlastnosti, rozdělení; metabolismus mastných kyselin (syntéza a odbourávání).
  7. Trávení škrobu, metabolismus glykogenu, trávení proteinů a triacylglycerolů.
  8. Citrátový a glyoxylátový cyklus, dýchací řetězec (lokalizace, napojení na další metabolické cykly, protonmotivní síla).
  9. Biologické membrány (struktura, vlastnosti, funkce), membránový transport.
  10. Fotosyntéza – světlá a temná fáze, C3, C4 a CAM rostliny.
  11. Metabolismus dusíkatých látek – katabolismus a anabolismus aminokyselin, močovinový cyklus.
  12. Metody studia biologických látek (purifikace, určení sekvence proteinů a nukleových kyselin, PCR, základní chromatografické metody používané v biochemii).

Bakalářská práce

Zadávání práce:

Práce se zadávají v systému SIS ve spolupráci s vedoucím práce. Doporučujeme zadávat témata až po konečné finalizaci názvu práce, neboť jej poté nelze měnit (jedině po schválení studijním oddělením). Doporučený termín zadání tématu do SIS: 3 měsíce před termínem odevzdání práce.
Vzor informovaného souhlasu a zadání je zde: KTV_Informovany-souhlas 23 24.docx

Struktura a rozsah práce:

Viz. pokyny pro vypracování práce

Pokyny pro vypracovávání práce:

Závěrečná práce je psána odborným jazykem, neutrálním stylem, často se používá pasívum.
Citační norma pro psaní BP: APA 7th, ISO 690
Student spolupracuje s vedoucím práce, pravidelně konzultuje, dodržuje dohodnuté termíny a respektuje připomínky vedoucího práce. Před samotnou obhajobou práce je vhodné konzultovat s vedoucím práce i samotnou prezentaci.

Forma odevzdání práce:

Práce se odevzdává nahráním do systému SIS, jeden výtisk práce je třeba přinést k obhajobě práce. Tento výtisk je studentům po obhajobě vrácen. Student obdrží alespoň týden před ohajobou posudek vedoucího a oponenta práce. Oponenta zpravidla určuje garant ve spolupráci s vedoucím katedry, po dohodě s vedoucím práce.

Další formuláře týkající se závěrečných prací

Kvalifikační práce – Opatření děkana 37/2017

O podrobnostech pro závěrečné práce

Šablona bakalářské práce

Opatření rektora č. 72/2017 Zpřístupnění elektronické databáze závěrečných prací

INFORMACE KE ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ A DIPLOMOVÉ PRÁCE

Přihlašování na státní závěrečné zkoušky

 

Kontaky

Velmi rádi zodpovíme Vaše dotazy či vysvětlíme problematiku, která je v naší odbornosti.

Obsah stránky